Zapomenutý Proud

Devadesátá léta přinesla kromě poslední celosvětové žánrové vlny v podobě grunge taky několik českých kapel, které podobně jako zmíněný žánr v téže dekádě poměrně výrazně rozčeřily vody hudebního byznysu, ale také velmi brzy skončily. Na mnohé z nich si dnes skoro nikdo nevzpomene, po některých alespoň zbyly jeden či dva zapamatovatelné songy, které si však posluchač mnohdy nespojí s konkrétním jménem, ale jen s oním pocitem „tohle znám, to si pamatuju“. Mezi ně patří i skupina Proud.

Proud byl beze zbytku typickou kapelou stojící na jediném člověku, který určoval její směřování hudebně, textařsky i producentsky. Tím člověkem byl v tomhle případě ostravský rodák Martin Kučaj (*1963), syn Marie Rottrové a bratr někdejšího baskytaristy skupiny Buty Víta Kučaje, resp. Rottera, jak si později autor skladby Nad stádem koní začal říkat.

Právě se svým bratrem ostatně Martin Kučaj v osmdesátých letech s hudbou začínal v garážových kapelách, a i když se po přesunu do Prahy dostal třeba k excentrickému zpěváku Martinu Krausovi a jeho kapele Krausberry, zůstává jeho jméno spojené právě se skupinou Proud.

Kučajův charakteristický autorský rukopis, vyznačující se přímočarým rockovým písničkářstvím v tom nejlepším slova smyslu je však patrný už dříve – ve skladbách vydaných pod hlavičkou projektu Ritual (1992). Na první pohled možná nečekaná spolupráce se zpěvačkou Ilonou Csákovou vyústila skladbami Není to těžký či Křídla, přičemž klip ke druhé skladbě je dodnes dostupný na YouTube.

Další pokračování se však nekonalo, a tak se Kučaj rozhodl spolehnout vedle autorství také na svůj hlas a vytvořil kolekci 10 skladeb, která v roce 1994 pod hlavičkou skupiny Proud vyšla u BMG. Mezi skladbami jednoznačně vyčnívá nápaditý singl Jedna malá holka. Ten vyšel v témže roce na samostatném promo CD, kde na přebalu vedle názvu kapely nechybělo ani jméno hlavního protagonisty. Byl k němu natočen také klip, který obdobně jako u skladby Křídla neurazí ani dnes.

Eponymní album se nahrávalo v tehdy ještě pražském studiu SONO a Kučaje (zpěv, kytary, klávesy) na něm doplnila tehdejší čerstvá posila skupiny Lucie, slovenský baskytarista Marek Minárik, a bubeník Tomáš Brožek (paralelně hrál i s Circusem Praha, později působil např. ve skupině November 2nd). Výjimku tvořila pouze skladba Zhasni, v níž figuruje rytmická dvojice Martin Schneider (basa) a Jiří Zelenka (bicí) a paradoxně právě singl Jedna malá holka. Tady totiž basovou linku namísto Minárika dodal Zelenkův souputník z projektů Michala Pavlíčka (mj. Big Heads, B.S.P.) Jiří Veselý.

Kromě výše uvedených muzikantů se na albu objevily také dvě hostující vokalistky. První z nich je Monika Načeva ve skladbě Její táta říkal, druhou pak Jana Feriová (mj. spolupráce s Petrem Mukem), která si zazpívala v písni Jedna malá holka.

Album je svým způsobem dokonalým produktem českého hudebního byznysu 90. let, takže vedle silných skladeb nechybí na albu ani vata (Ráno), kterou si hold posluchač v éře fyzických nosičů nemohl nekoupit. A nebylo by to správné album té doby, pokud by alespoň částečně nevzniklo taky na Slovensku. Takže když už se tam na rozdíl od Černých koček mokrých žab skupiny Lucie nenahrávalo, tak se alespoň míchalo v bratislavském studiu Ebony.

Neskutečně osvěžující je v kontrastu dnešní doby hudebních fůzí a žánrové neukotvenosti jednotnost alba. Deska je prostě rockovou nahrávkou s poprockovým („aby to v rádiích a televizi hráli“) nádechem. Pokus o booklet, kterému oprávněně, stejně jako přebalu desky, dominují fotky hlavního protagonisty, má celé dvě stránky, ale co, jde tady především o hudbu, a v kontextu digitálních downloadů je to vlastně v pohodě.

Hudebně nahrávka stojí na zkreslených kytarových riffech, rytmice poctivě sloužící písničce a civilním zpěvu. Pokud jde o texty, nepouští se vystudovaný češtinář Kučaj do žádných básnických pokusů, ale drží se občas na hraně banality balancujících rockových příběhů. Prostě album možná zapomenuté, ale i dneska stále velmi dobře poslouchatelné.

Úspěch singlu i alba vedl k tomu, že již po roce vychází u BMG album Nudlová polévka pro malou mlsalku (1995), tentokrát pod hlavičkou Martin Kučaj & Proud. Vedle obligátního studia Ebony tentokrát deska vznikala také v dalším, zejména v 90. letech velmi vytíženém studiu, v ostravském Citronu.

Dvojici Martin Kučaj (kytary, zpěv) a Tomáš Brožek (bicí, shaker, tamburína) tentokrát ve studiu doplňuje coby baskytarista již zmíněný Martinův bratr Vít. Ve dvou skladbách se pak tlustých strun chopil sám frontman. Zatímco debutové album si produkoval Kučaj, v případě druhého alba byl jako koproducent přizván klávesista skupiny Vltava František Svačina.

Nudlová polévka pro malou mlsalku bezprostředně navazuje na svého eponymního předchůdce. Mezi jedenácti rockovými skladbami nechybí singl Malinová, který podobně jako píseň Jedna malá holka představuje zajímavé, v žádném případě však rušivé vybočení z kompaktního celku. Také Malinová vyšla i jako samostatný jednoskladbový promo CD singl a natočil se k ní i klip.

Skladby na albu jsou kvalitativně velmi vyrovnané, otázkou zůstavá pouze to, proč nešlo skladbu Stealer opatřit českým textem a je zpívána nepříliš přesvědčivou angličtinou. Textově se Kučaj občas uchyluje ještě k větším banalitám než na prvním albu, skladbám to však zásadním způsobem neškodí a deska je poměrně dobře poslouchatelná. Opět nechybí hluché místo v podobě skladby Rocker, svým pojetím připomínající zmiňované Ráno z debutu.

V následujících letech se Proud věnoval zejména koncertní činnosti, v roce 1996 předskakoval skupině Wanastowi Vjecy, o rok později pak s Wanastowkama spřízněné Lucii. Zřejmě někdy z této doby pochází také klipová skladba Už je to tady, která do nedávna také visela na YouTube, a která není ani na jednom ze studiových alb.

Z hlediska vydávání desek byla tahle doba vrcholem absolutní nadvlády nad hudbou a arogance českého hudebního byznysu, což možná vedlo k tomu, že Martin Kučaj přestal mít zájem v takovém prostředí tvořit a v roce 1998 se přestěhoval do kanadského Toronta, kde se věnuje skládání hudby pro reklamu a televizi, kupříkladu ke zhovadilosti zvané Beyblade.

Tím se existence skupiny Proud uzavřela. Někdy v první dekádě nového tisíciletí ještě vyšla reedice první desky, která ještě před pár lety byla relativně dobře sehnatelná (asi v rámci vymetání skladů hudebních obchodů). V roce 2003 pak údajně v jednom z ostravských klubů proběhl koncert, při němž bubeník Tomáš Brožek, baskytarista Aleš Zenkl (dnes kapela Michala Hrůzy), který s původním Proudem také koncertoval, a kytarista Jiří „Bany“ Tomášek zahráli několik skladeb z repertoáru Proudu. Martin Kučaj však u toho nebyl, jeho post zaujal všestranný muzikant Jan Ponocný (Circus Praha, spoluhráč Ivana Krále a člen one man bandu Cirkus Ponorka).

Od té doby o skupině není slyšet. Na internetu toho mnoho k nalezení není, funguje pouze poloprázdný myspace profil. Videoklipy, kterých bylo na YouTube několik, byly z valné většiny postupně staženy. Zkrátka dobrá kapela, na kterou však může člověk snadno zapomenout, případně si ani nevzpomenout.

PLAYLIST