V oceánu undergroundu

V období kolem Sametové revoluce došlo kromě celospolečenských změn také k významným změnám na československé hudební scéně. Mnoho zavedených kapel v nastalých podmínkách poměrně záhy skončilo, řada nových naopak vznikla. Už v roce 1988 se rozpadla legendární undergroundová skupina The Plastic People of the Universe. Její frontman Milan „Mejla“ Hlavsa sice poměrně rychle zareagoval založením nové formace nazvané Půlnoc, i ta však po pěti letech existence svou činnost ukončila. Ve stejné době, po vydání alba 2 ½ (1992), se rozpadla také úspěšná novoromantická skupina Oceán. Všechny tři zmíněné kapely však mimo to, že v podobné době skončily, a to, že všechny svou činnost alespoň dočasně později opět obnovily, spojuje ještě jedna věc. Zdánlivá žánrová nekompatibilita nebránila tomu, aby členové těchto skupin založili jednu společnou. Nazvali ji Fiction.

Zatímco jedna polovina Oceánu – zpěvák Petr Muk a klávesista Petr Kučera – se po jeho rozpadu poměrně rychle transformovala do projektu Shalom, zbylí členové – bratři Jan a Dušan Vozáryovi – chvíli hledali jakým směrem se vydat. Vedle spolupráce se zpěvákem Milanem Bartalským v synth-popovém projektu Lorien stihl Dušan připravit ještě v roce 1993 sólovou desku nazvanou Déva. Jedním z hostů na téhle desce byla mladá zpěvačka Jitka Charvátová, širšímu publiku známá z pozdějšího působení ve skupině Skyline. Právě ta se měla o rok později stát tváří nové skupiny.

V té vedle Charvátové (zpěv), figuroval právě Dušan Vozáry (syntezátory, samplery), Milan Hlavsa (basa, zpěv), Jan Vozáry (bicí, perkuse, syntezátory, samplery) a Jiří Březina (kytary). V roce 1994 tahle sestava natočila pro vydavatelství Popron Music bezejmenné album.

Pěvecky deska stojí především na Jitce Charvátové, které občas vypomáhá Milan Hlavsa (např. ve skladbě Údolí ohně). Ten spolu s Dušanem Vozárym tvoří v podstatě výhradní autorskou dvojici. O texty se podělili celkem čtyři autoři známí z Hlavsovy muzikantské minulosti. Vzhledem k tomu, že část skladeb na albu byla původně určena ještě pro Půlnoc, nepřekvapí textařský kredit zpěvačky Michaely Němcové u skladby Dveře, či legendy undergroundu, Ivana „Magora“ Jirouse, u písně Sny zpívané Milanem Hlavsou.

Největší část slov si však vzala na starosti básnířka spjatá mimo jiné s „Plastiky“ Michaela Taková. Její čtyři zářezy zahrnují chytlavé skladby Zrcadlo a Panoptikum. Další undergroundová osobnost, básník Pavel Zajíček, má sice na albu o jeden text méně, nechybí však mezi nimi ten k nejznámější písni nazvané Básníci ticha. Tahle klipová skladba jako jediná z původní tvorby na desce nenese skladatelský spolupodpis Dušana Vozáryho, ale je dílem pouze Milana Hlavsy, který si ji s Jitkou Charvátovou také zazpíval.

Album se stejně jako obě následující desky skupiny točilo ve studiu Kufr nedaleko Rakovníka, jehož spolumajitelem je právě Dušan Vozáry. Zvuk měl u všech nahrávek Fiction vždy na starosti Miroslav Jirásek, který ve spolupráci se členy kapely obstaral i mix nahrávky. Mastering v tomto případě provedl Jan Petrusek v pražském studiu Rudolfinum, u dalších dvou alb ho vystřídal Oldřich Slezák.

Možná právě díky spojení osobností z různých hudebních sfér jde o aranžérsky zajímavé album.  Nečekejte však žádné rozpolcené dílo, kombinace elektroniky a rocku je použita velmi rovnoměrně a uvážlivě, a celek je tak naprosto kompaktní. Občas trochu převažují syntezátory (Básníci ticha), občas dostanou více prostoru kytary, ani jedna složka však není vysloveně dominantní. K soudržnosti nahrávky přispělo možná také to, že nebyl přizván žádný externí producent, ale všichni členové se této role kolektivně ujali. Vzniklo tak album, kde každý nástroj má svůj smysl, a je zřejmé, že se nikdo příliš nesnažil prosazovat na úkor ostatních. Tenhle postup ostatně Fiction drželi po celou dobu existence.

Malé vybočení z konceptu a zároveň předzvěst druhé desky představuje pouze jediná anglicky zpívaná skladba. Jde o cover verzi Venus in Furs napsané Lou Reedem původně pro americkou skupinu The Velvet Underground.

Album Neverending Party, které pouhý rok po debutu vyšlo na labelu Globus International, totiž není klasickou řadovou deskou, ale je sestavené výhradně z repertoáru The Velvet Underground. Těžko hodnotit smysl takového počinu, nicméně Fiction se v rozhovorech často prezentovali jako kapela, které hudbu dělá především pro radost, a ne pro to, aby lámali žebříčky hitparád. Tohle album je toho v podstatě důkazem.

Už v roce 1996 však skupina přichází s novou řadovou nahrávkou pojmenovanou Noc a den vydanou pro změnu brněnským Indies Records. Ta je vysloveně kolektivním dílem i z pohledu autorství hudby, kdy pod všemi deseti skladbami je podepsaná celá kapela. Jedna odlišnost oproti minulosti tu však je, a to právě ve složení kapely. Na místě Jiřího Březiny se objevuje širším publikem opomíjená postava české kytarové scény, Tadeáš „Tadun“ Věrčák. Všestranný muzikant, který za svou kariéru prošel například skupinami Garáž, Precedens či Hlavsovou Půlnocí, a talentovaný skladatel (např. hudba k seriálu Cirkus Bukowsky nebo k filmu Gangster Ka) se objevil už na předchozí desce. Tehdy ovšem pouze jako host, nicméně host podílející se až na jednu výjimku (závěrečná Afterhours) na všech skladbách. Tentokrát už nahrával coby právoplatný člen kapely, byť v bookletu skrytý pod „pseudonymem“ T.

Pokud jde o texty, vsadila skupina opět na osvědčená jména – Michaela Taková dodala tři a Pavel Zajíček dva. Nově se však objevuje jméno Karolíny Podzimkové a zapojil se i sám Milan Hlavsa (Hledači, Kouzla a čáry). Stejně jako na prvním albu, ani zde nechybí jedna anglicky zpívaná skladba, zhudebněná báseň Williama Blakea The Tiger. Deska zvukově navazuje na debut, s tím, že v některých skladbách (Opilá a nahá) kapela lehce přitvrdila, nepochybně i vlivem Věrčákovy kytary. Jinak se pojetím drží schématu debutu, kdy převážnou většinu písní zpívá Jitka Charvátová, občas ji vystřídá Hlavsa (skladby Zvuk sirén či Sebevrah), a někdy se pěvecky zapojí oba (Zprávy, Hledači).

Noc a den byla poslední studiová nahrávka pod hlavičkou Fiction, byť bratři Vozáryovi s Hlavsou dál spolupracovali až do jeho smrti v roce 2001. Vznikla tak alba Magická noc (1997) a Šílenství (1999). Na prvním se podílel Jan, na druhém Dušan.

V roce 2005 díky řetězci Levné knihy vyšla reedice prvních dvou desek Fiction. V případě debutu šlo dokonce o Dušanem Vozárym remasterovanou a rozšířenou verzi původní nahrávky. Zahrnovala totiž kromě všech skladeb z alba Fiction navíc také čtyři skladby vydané v roce 1995 u Popron Music jako maxisingl Básníci ticha. Ten vedle o půl minuty zkrácené rádiové verze titulní skladby a její remixové anglické varianty zpívané pouze Jitkou Charvátovou obsahoval ještě Hlavsovu píseň V trávě s textem Michaely Takové a nezbytný cover Velvet Underground. Tentokrát šlo o živou verzi songu Sweet Jane.

Někdy v roce 2008 se pak Jan a Dušan Vozáryovi vrátili ke spolupráci s původním klávesistou Oceánu Petrem Kučerou a přes nesouhlas Petra Muka začali vystupovat nejprve pod názvem New Ocean, po zpěvákově smrti už pokračovali pod původním názvem své nejslavnější kapely. Aby se vyhnuli srovnávání s nejúspěšnější érou z přelomu osmdesátých a devadesátých let, neangažovali nového zpěváka, ale zpěvačku – Jitku Charvátovou. V rámci živých vystoupení pak tato sestava kromě nesmrtelných hitů Oceánu hrála také skladby Básníci ticha či Vidiny z repertoáru Fiction. Hlavsova pěveckého partu se v první jmenované písni chopil Dušan Vozáry, tou dobou už stále více hrající spíše na kytaru než na syntezátory.

Odtud už byl jen krůček k tomu, že se jednorázově vrátila na podium i skupina Fiction. K tomu došlo v roce 2012, nicméně těžko tenhle počin hodnotit jako plnohodnotný comeback. Sestava totiž byla úplně stejná jako v případě nového Oceánu. Vzhledem k tomu, že Dušan Vozáry následně své hudební aktivity výrazně utlumil (i Oceán už vystupuje bez něj), nedá se moc čekat, že by Fiction v dohledné době svou činnost obnovili.

PLAYLIST