Dorota ze Santa Puela
V českém showbusinessu se pohybuje řada lidí, kteří se i přes mnohaleté aktivity a nesporný talent nikdy nedostali úplně do popředí zájmu. Jedním z nich je zpěvák Viktor Dyk. Výrazná opora souboru RockOpera Praha má sice interpretační či autorský kredit na desítkách nahrávek, pokud však jde o kapely, jimiž prošel jako hlavní zpěvák, prakticky žádná nezrealizovala víc než jedno album. To je i případ jeho první výraznější skupiny, s níž prožil hudební devadesátky. Ta skupina se jmenovala Dorota B.B.
Viktor Dyk se hudbě aktivně věnoval už od konce osmdesátých let, byť nikoli zpěvu, ale především hře na klávesy. Personální změny v kapele, která se původně jmenovala Božská těla, jej pak ale časem posunuly až k mikrofonu. Tou dobou – někdy v roce 1991 – souboru chyběl kytarista, což Dyk s baskytaristou Pavlem Mrázkem a bubeníkem Martinem Houdkem vyřešili standardně – inzerátem. Na ten se náhodou ozval osobitý kytarista i skladatel v jedné osobě, Vláďa Pašinský, kterému však později nikdo neřekl jinak, než Lála.
Už následující rok se čtveřici podařilo natočit první demo nahrávku, kterou zvládli dostat k uším členů právě se rozpadající skupiny Lucie. Roberta Kodyma nahrávka zaujala natolik, že Dorotě B.B. zajistila místo předkapely na turné k desce Lži, sex & prachy skupiny Wanastowi Vjecy. Ale mimo to hlavně taky smlouvu s vydavatelstvím B&M Music.
Výsledkem byla deska nazvaná Santa Puelo vydaná roku 1994, jejíž realizaci si v roli producenta vzal na starosti král českého funky Roman Holý. Ten se však svého úkolu zhostil s respektem ke zvuku kapely, a vzniklo tak poctivé rockové album. Z kolekce deseti skladeb byla coby singl vybrána záležitost s úderným názvem Nakopni hnědku! A byl k ní natočen taky videoklip – první a jediný oficiální videoklip skupiny Dorota B.B.
Tahle píseň je, na rozdíl od mnoha jiných singlů, přesnou ukázkou toho, co může posluchač od nahrávky čekat. Většinu skladeb charakterizuje šlapající rytmika, občas stojící na výrazných groovech, občas na poctivých osminách. Do toho pak vstupuje jednoznačně rockový, ale přesto poměrně dost specifický zvuk kytary a Dykův zpěv. Afektovaný pěvecký projev jako by stál někde mezi Danem Bártou v dobách Alice a pitvořivým výrazem Matěje Homoly ze skupiny Wohnout.
Album otevírá nekompromisní kytarový riff skladby D.Z.U.R.I.L.A. a v podobném duchu pokračuje i následující píseň Zlatý voči, zmíněný singl či titulní skladba. A ani dál si posluchač příliš neodpočine. I třeba určitými hitovými ambicemi nasáklá skladba Dej si jedno na mě ani v nejmenším neuhýbá k rádiovějšímu zvuku.
Naopak spíše v některých skladbách kapela ještě přitvrzuje, což je případ třeba skladby Dorota. Obecně však lze album označit za velmi kompaktní, a to až tak, že místy mohou posluchači jednotlivé tracky tak trochu splývat.
Že to kapela umí i v klidnějších polohách tak dokazuje v podstatě pouze závěrečná záležitost nazvaná Sníh. I když vlastně tak úplně závěrečná není. Jako „skrytá skladba“ je totiž na CD ještě remix titulní písně, který má na svědomí Roman Holý. Ten byl zároveň jediným hostem na albu, když ve čtyřech případech vypomohl s vokály.
V následujících letech se skupina věnovala převážně koncertování, nikoli však pouze ve čtyřech, ale v pětičlenné sestavě. Přibyl totiž druhý kytarista Radek Havlíček. Náhoda to tentokrát nebyla, neboť nynější manažer skupiny Kabát hrál už na zmíněném turné Lži, sex & prachy, nikoli však s Dorotou B.B. ale s Wanastowkama, kde ho roku 1995 na pozici koncertního kytaristy vystřídal Tomáš Vartecký.
Celkově však kapela nějakou dobu víceméně stagnovala, až v roce 1997 se na scéně znovu objevuje Roman Holý, pro změnu coby hostující klávesista. To už tentokrát znamenalo výrazný žánrový posun směrem k funky, ale i koncertní vrchol, jímž bylo podzimní vystoupení v Lucerna Music Baru, které zaznamenala Česká televize. Bohužel to však znamenalo taky začátek konce.
Viktor Dyk se s žánrovou změnou příliš neztotožnil a po zmíněném koncertě ze skupiny odešel. Poměrně rychle pak zakládá novou kapelu nazvanou Autsider, která se roku 1999 do hudební historie zapsala jediným bezejmenným albem. Roman Holý se tou dobou příliš netajil ambicemi mít vedle J.A.R. ještě jednu plnohodnotnou kapelu. A když se tady najednou nabízela sehraná rytmická dvojice v kapele bez perspektivy, nezaváhal. Už v roce 1998 tak spolu s Houdkem a Mrázkem, který se shodou okolností znal s jistým Matějem Ruppertem, položili základ něčeho, co se později mělo jmenovat Monkey Business.
No a když nová Holého skupina v roce 2000 debutovala albem Why Be In When You Could Be Out, nechybělo na seznamu hostujících muzikantů ani jméno Viktora Dyka. Jediný z původní sestavy Doroty B.B., kdo zůstal tak trochu mimo hlavní dění, byl Lála. Krátce se sice mihnul kolem původně výhradně dívčí skupiny Ksichties, ale pak už o něm příliš slyšet nebylo. A už ani nebude. V červenci roku 2006 totiž v osmatřiceti letech zemřel.
Ale ať nekončíme úplně pesimisticky, přece jen se jeho jméno před pár lety ještě na jedné nahrávce objevilo. Když v roce 2010 odešel z kapely Wanastowi Vjecy baskytarista P.B.Ch., nastoupil na jeho místo překvapivě Radek Havlíček. A ten si při nahrávání desky Letíme na Wenuši (2011) vzpomněl na Lálou vymyšlený riff, který Dorota B.B. nakonec v žádné písni nepoužila. Tak Robert Kodym se souhlasem Lálovy rodiny motiv dále rozpracoval a vznikla skladba Krew a stopy čarodějných bylin.