Na hraně úspěchu
O tom, jak je v současnosti těžké se uživit vlastní hudbou už toho bylo v leckteré zkušebně nakecáno nesčetně mnoho. Je pravda, že hudební byznys tak, jak fungoval od 60. let se od přelomu tisíciletí postupně rozkládá až na samotné základy. Prodeje hudby klesají a konkurence díky dostupnosti profesionálních nástrojů i nahrávací techniky roste. Tak nereálné, jak se zdá, to ale zase není. Jednou z cest, jak změnit nákladný koníček v regulérní zaměstnání je pomyslný přestup do první ligy, které je v českém měřítku značně nepočetná. Stálé angažmá pak vedle jistoty příjmu přinese také dostatek času na vlastní hudební vyjádření, beze strachu z komerčního neúspěchu vlastní tvorby. Před 12 lety, v roce 2006, se podobný přestup podařil kytaristovi Michalu Pelantovi.
David Koller po emotivním odchodu z Lucie o rok dříve pro jistotu rozpustil i paralelní skupinu Kollerband a začal stavět zcela nový ansámbl, který ho měl doprovázet coby sólového zpěváka. V konkurzu na kytaristu uspěl právě Pelant.
Ten od roku 2000 působil na stejné pozici u nestorů jižanského rocku, skupiny Generál Lee. Mimo to měl však už od roku 1998 také vlastní kapelu Chameleon, v níž působil nejen jako kytarista, ale také jako zpěvák. Skupina vydala v roce 2005 poměrně povedené album Ztráty nepočítám, prošel jí třeba vynikající baskytarista Martin Ivan (B.S.P., Michal Pavlíček Trio) nebo bubeník Jakub Homola (Vilém Čok & Bypass, Schodiště), Pelantův nástup ke Kollerovi však znamenal začátek jejího konce.
O tom, jak se Pelant etabloval jako klíčový spolupracovník a spoluautor Davida Kollera už toho bylo napsáno dost. Jeho sólová tvorba, jíž pomyslně navázal na období skupiny Chameleon zůstává tak trochu stranou.
Comeback Lucie v roce 2014 mu poskytl prostor k natočení sólového alba Na hraně. Slovo sólové v tomto případě není nijak nadnesené. Michal Pelant je autorem hudby i aranží ke všem devíti skladbám, kromě kytar a zpěvu si vzal na starosti klávesové nástroje, smyčcové party, perkuse a programování, a album si navíc také sám produkoval.
Základní sestavu muzikantů pak vedle něj tvořil především bubeník Lukáš Pavlík (dříve Čechomor či Limetal, dnes především Chinaski), jenž nahrávku také smíchal a masteroval, a dále baskytarista Jakub Vejnar, který si zahrál také na netradiční strunný nástroj zvaný Chapman stick.
Album vydané jako digitální download i CD otevírá chytlavá titulní skladba se slovy dvorního textaře a dnes už i člena legendární skupiny Oceán Petra Honse. Následující píseň Vodopády působí oproti aranžérsky velmi propracovanému zbytku alba poněkud banálně, má však nepopiratelný hitový potenciál, logicky tedy byla vybrána coby první singl a klip. Autorem textu je v tomto případě komik Lukáš Pavlásek, který stejně jako Hons přispěl na album rovnou čtyřmi texty, mimo jiné také k výrazně tvrdší druhé klipové písni s názvem Geronimo.
Pro někoho možná zdánlivě překvapivá volba, nicméně Pavláska lze minimálně v určitém období označit za dvorního textaře Michala Pelanta. Když Pelant v roce 2012 zkomponoval pro svou životní partnerku Lenku Novou (dříve Laura a její tygři, dnes především spolupráce s Michalem Horáčkem) skladby na album Psí hodina, autorem většiny textů byl právě Pavlásek. Stejně tak skladba Prázdný místa z Kollerovy sólové desky Teď a tady (2010) má v kolonce text uvedené jméno Lukáš Pavlásek.
Vzhledem k Pelantovu hlavnímu angažmá naopak nepřekvapí mezi hosty jméno baskytaristy Marka Minárika (dříve Lucie, Pusa, Kollerband, dnes skupina Davida Kollera), jenž se kromě druhé singlovky Geronimo podílel i na řízném songu Některý sny.
Celé album Na hraně je především aranžérsky velmi promyšleným počinem kombinujícím moderní kytarový zvuk s elektronikou. Některé skladby by v podání známějšího interpreta nepochybně zabodovaly u širšího publika (Hvězdoplavci, Planety) a při tom si drží značnou míru originality.
Minimalistické aranžmá písně Noc nebo melodickými hrátkami okořeněné Černé a bílé labutě zase ocení náročnější posluchač, aniž by překračovaly onu pomyslnou hranu a ztrácely ducha rockové písničky.
Samostatnou kapitolou je pak chytlavá kompozice s vysoko posazeným refrénem nazvaná Paní Lotová, v níž Pelant zhudebnil text zesnulého básníka a hudebníka Jindřicha Bělěhrádka. Z bicí si v tomto případě sedl hostující Roman Vícha (mj. kapela Ewy Farné).
Po vydání alba představil Pelant svou tvorbu také naživo. Ústřední trojici která nahrála album, doplnil ještě druhý kytarista Steve Walsh a také Adam Koller coby klávesista a perkusionista.
V létě 2015 Pelant představil duet s Lenkou Novou nazvaný Jedeme řeky, na začátku roku 2016 pak nový vlastní singl a klip Mezi psem a vlkem s textem Ondřeje Ládka alias Xindla X. Skladba zvukově navazuje na debut a je jakousi předzvěstí bezejmenného EP. To nakonec vyšlo v digitální podobě u Championship Music až v roce 2017 a obsahuje ještě písně Liana, Tajný kódy a Ráno.
Pelant si opět ponechal jak roli výhradního autora hudby, tak producenta, a na svém místě byl i baskytarista Jakub Vejnar. Z ústřední trojice však vypadl Lukáš Pavlík. Mix a master si tak vzal na starosti hvězdný producent Steve Lyon známý především spoluprací s Depeche Mode. Bicí pak převzali rovným dílem otec a syn Kollerové, přičemž Adam se nově ujal role bubeníka i v rámci živých vystoupení Pelantovy kapely.
Silnější provázanost s Kollerovou doprovodnou skupinou jen potvrzuje účast klávesisty Jakuba Zitka (také skupina Anety Langerové) a perkusionisty Víti Halašky. Autorkou textu ke skladbě Liana je většinová autorka textů z Kollerova alba Československo Mirka Ábelová, Ráno napsal pro změnu lídr Hudby Praha Michal Ambrož, no a konečně Tajný kódy Márdi z Vypsané fixy. Když už nezbylo místo pro Lukáše Pavláska, tak alespoň ztvárnil hlavní roli v klipu Mezi psem a vlkem.
Michal Pelant po personální roztržce mezi členy Hudby Praha v roce 2015 nejprve vystřídal Vladimíra Zatloukala v personálně provázané Jasné Páce, a následně i v Ambrožově nové Hudbě Praha. Tam ho doplnil i Jakub Vejnar, v Páce s ním zase figuruje i Minárik a David Koller. Nezbývá než doufat, že si Pelant i přes tuhle přemíru aktivit najde prostor na další vlastní tvorbu. Už při rozhovorech k EP ostatně avizoval plnohodnotnou desku, a pokud by si udržela dosavadní standard, je se na co těšit.